Banner
Banner
Banner
Registrace / přihlášení

Registrací získáte možnost diskutovat s ostatními uživateli a naplno využívat možností celého portálu.



Staňte se naším fanouškem na Facebooku

Banner

Krásná paní Žofie Kanyzové – rozhovor

"Krásná na těle i na duši. Krásná je žena, která vyléčí svého muže ze smutku, krásná je ochrnutá dívka, která maluje se štětcem v zubech slunečnici. Krásná je ale také noc s oblohou posetou hvězdami a bylina, která uzdravuje." Krásná je časopis nakladatelství Krásná paní, které založila Žofie Kanyzová. Původně se jmenoval Krásná paní. Potom Paní vypustili a zůstala jen Krásná. To byl vlastně první počin nové šéfredaktorky a současně Žofiiny a Janovy dcery Báry, když ho převzala. Žofie časopis vydává, Bára vede. V nakladatelství také rok co rok už patnáct let vychází Lunární kalendář Krásné paní. Když jsem se Žofie Kanyzové zeptala, co ji k nápadu s lunárním kalendářem přivedlo, řekla:

Doma jsem často slýchávala, že při úplňku se nemá jíst, že se má pít jenom voda. Chtěla jsem vědět proč. Takže jsem začala kupovat hvězdářské ročenky, abych věděla, kdy úplněk je, protože nějakou dobu ho v kalendářích vůbec neuváděli. Nejdřív jsem si do diáře zakreslovala fáze Měsíce. Později i znamení zvěrokruhu, kterými prochází, protože jsem se zajímala nejen o astronomii, ale i astrologii. Když jsem se pak probírala starými kalendáři a výstřižky z časopisů po babičce, našla jsem rady, jak podle fází Měsíce pěstovat obilí, ovoce, víno, kdy sít a kdy sklízet, kdy započít různé polní práce nebo uzavírat sňatek. Uvědomila jsem si, že je to něco, co stojí za to připomenout. Takže mou první inspirací byly staré kalendáře a tiskoviny, jako třeba Revue šťastných lidí, Zábavné listy, Eva a mnoho dalších.

Vzpomenete si na téma prvního kalendáře?

Téma prvního kalendáře? Mít rád sám sebe. Vyšlo vlastně z nadšení nad knížkou "Miluj svůj život". U nás to bylo tehdy naprosté novum. Podívat se na sebe nejen jako na zdroj energie, kterou rozdáváme, ale že ji potřebujeme také získávat. S literaturou na toto téma se tady teprve začínalo.

Co vlastně znamená – mít rád sám sebe? Dá se to vůbec naučit?

Jestli se to dá naučit? Nevím, sama jsem se to dodneška nenaučila. Souvisí to především se zdravím, tělesným i duševním. Měli bychom o ně pečovat. Třeba přehlédnout dortík a jít na procházku do přírody. Známé teorie a můj celoživotní problém. Z něho také vznikl Lunární kalendář.

Není to jen Váš problém. Proč se při úplňku nemá jíst, ale jenom pít? A ještě ke všemu pouze vodu?

Protože se tak hubne a čistá voda nejlépe pročišťuje tělo. Při úplňku také hodně lidí špatně spí, rostou více houby, stoupá zločinnost. To nejsou babské řeči, ale staleté zkušenosti předávané z generace na generaci. Ať člověk chce, nebo nechce, přitažlivost Měsíce má vliv na příliv a odliv vody. Jenomže civilizace nás od zákonů přírody dost odpoutává. Jsme "zadrátovaní" vším možným, takže už ani nevidíme na hvězdy. A pak nás zaskočí, když se v čistém prostoru odkryje noční obloha v celé své vesmírné síle a kráse.

Jaké téma Vás obzvlášť přitahuje?

Čím jsem starší, tím víc mě zajímá, proč když je člověku nejhůř, prosí Boha o pomoc i ateisté. A také otázky, které souvisí s dávnou dětskou modlitbičkou Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku, s vírou v anděly strážné. Zprávy o těchto neviditelných bytostech provázejí lidstvo od nepaměti. Myslím, že lidé, kteří nepochybují a jejich existenci berou jako danou věc, mají život jakoby trošičku snazší. Chtěla bych být strážným andělem, alespoň pro svou dceru. Mám pár zážitků, které se nedají vysvětlit, ale někdy chtě nechtě mi ten svět připadá tak divně nespravedlivý, že začnu pochybovat.

A k čemu se ráda vracíte?

Především k otázkám životní rovnováhy, k východní filozofii jin a jang.

Východní filozofie se promítá i do stylu našeho bydlení, občas to vypadá, že přejímáme něco, čemu zcela nerozumíme.

Občas ano. Ale zcela určitě tam jsou věci, které mají logiku, jako například, že nemáte mít lůžko proti dveřím. Člověk má zcela podvědomě nepříjemný pocit, že je tak říkajíc na ráně. Každý má rád v bytě to svoje doupátko, svoje soukromí, své bezpečné místo. A někdy v zájmu estetiky ten vnitřní pocit potlačuje a rozmisťuje nábytek nerozvážně jen proto, aby interiér vypadal hezky. To je právě ta intuice, kterou by člověk neměl potlačovat.

Myslíte, že ji potlačujeme?
Dřív se lidé řídili více intuicí a zkušenostmi svých předků. Dnes se ty poznatky zpochybňují, protože věda na ně nemá odpověď. Zařadili jsme je mezi mýty, legendy a pohádky.

V úvodu jednoho Lunárního kalendáře Krásné paní jste napsala, že problémem naší doby je, že se přestáváme spoléhat sami na sebe.

Ano a také, že přestáváme naslouchat svým pocitům, potlačujeme svou intuici a že intuice není žádné nadpřirozené vnuknutí, ale signál z podvědomí. Záblesk myšlenky, který nám prolétne hlavou a ukáže skryté souvislosti. A je to mimo jakoukoli logiku. A také jedna ze záhad naší mysli.

Ale můžeme takovým signálům věřit?

Především se musíme naučit naslouchat sami sobě, dívat se do sebe, věnovat pozornost svému tělu.

To není jednoduché.

Není, také se na tu cestu nevydá každý.

Jak byste ji charakterizovala?

Jako cestu vlastního pozorování, cestu k pochopení vzájemných souvislostí. Je to cesta k sobě.

Každý rok má Lunární kalendář Krásné paní jiné téma. Které Vám dalo nejvíc práce, ke kterému jste přistupovala s ostychem?

Bylo to téma velmi krásné, o zvířatech. O zvířatech v našem životě, měla jsem laskavého pomocníka, pana Evžena Kůse ze zoologické zahrady. Téma o zvířatech mi přineslo spoustu nových a překvapujících poznání.

Co je předmětem Vašeho trvalého zájmu?

Náš současný životní styl. To jak špatně se stravujeme. Vidím sama na sobě, jak záhadně jíme, jak jsme rozlítaní z práce, ale nevidím, že by se to dalo napravit, protože život se zrychlil.

Hodně často se mluví o hnutí "Přibrzdi".

Někdo říká, že by se doba krize měla využít právě k tomu přibrzdění, ale já tomu moc nevěřím, pochybuju o tom. Spíš si myslím, že to bude naopak – urvi, co můžeš.

Co by se mělo z našeho současného životního stylu "odbourat"?

Myslím si, že kupujeme spoustu zbytečných věcí, že vším strašně plýtváme. Je hrozné, že se cesty do obchodních center staly naší životní potřebou.

Jak vnímáte mladé lidi?
Nemají to lehké, především proto, že žijí zavaleni šíleným množstvím informací.

Čím jste jako malá chtěla být?

Bagristkou, doktorkou, veterinářkou, právničkou, chtěla jsem zachraňovat, táhlo mě to k filmu. Pak jsem začala studovat v Praze Vysokou zemědělskou s tím, že ve třetím roce přejdu do Brna na veterinu. Nakonec bylo všechno jinak. Šla jsem na DAMU k loutkám. Jsou mi blízké, protože to máme v rodině. Můj strýc Dr. Jindřich Veselý byl zakladatelem Loutkářské unie.

Věříte na obrodu loutky?

V Anglii jsou už na základní škole divadelní spolky, kde se děti prostřednictvím hraní učí nestydět se vyjadřovat. U nás to bylo prostřednictvím loutek, navíc propojené s výtvarnou a rukodělnou prací. Na loutky věřím.

Které jste měla nejraději?

Jako dítě samozřejmě princezny, později tradiční anglické postavy Punche a Judy.

Uměla byste ještě vodit marionety?

Ano. Marionety jsou složitější, ale když je loutka správně postavená, tak se vodí dobře.

Vydáváte i knížky – Praga mysteriosa získala za grafiku zvláštní ocenění, zajímavá je publikace Tajemství Karla Laštovky, vedla jste i Galerii Krásné paní. Co se s ní stalo?

S galerijní činností jsem přestala po sedmi letech. Majitel domu měl o jejím využití jinou představu. I když si myslím, že pro budoucnost to tak docela uzavřená kapitola není. Bohužel nájmy v centru města jsou pro galerii v dnešní době nedostupné, a tak tam vídám většinou pouze obchody s ruskými čepicemi, sklem a párky v rohlíku.

Prozradíte nám, jaké plány má nakladatelství Krásná paní, na co se můžeme těšit?

Mimo to, že je právě na pultech jubilejní Lunární kalendář Krásné paní a třetím rokem Lunární kalendář pro nastávající a nové maminky, diář a zahradník na rok 2011, připravujeme na vánoční trh velkou knihu vzpomínek živých na mrtvé, kde budou vzpomínat mimo jiné filozofové Jan Sokol a Zdeněk Pinc, spisovatelé Ludvík Kundera a Květa Legátová, divadelník Josef Krofta, hoteliér Martin Hoffmeister, herec Jiří Štěpnička a dalších 27 potomků těch, kteří už nejsou mezi námi, ale které mezi sebe dostaneme tím, že je učiníme nezapomenutelnými. Připravujeme také román naší kmenové autorky Natalie Kšajtové-Faitlové "Adéla hledá ideál", s podtitulem Užitečný příběh pro ženy plné iluzí, dále vyjde povídání o sexuálním životě zvířat od již zmiňovaného úžasného zoologa Evžena Kůse "Dá mi? Nedá mi?". A také knížka ke 150. výročí narození Rudolfa Steinera, originálního filozofa, theozofa, vizionáře, zakladatele anthropozofie a renezanční osobnosti, která zasáhla do celé řady oborů lidské činnosti, z nichž patří k nejúspěšnějším a světově nejrozšířenějším waldorfské školy. Coby překvapení pak máme ještě několik knížeček, které potěší jako dárek.

Vraťme se ještě k Lunárnímu kalendáři Krásné paní. Byla jste u nás první, kdo s nápadem na takový kalendář přišel a také jste ho jako první realizovala. Teď ho kdekdo kopíruje, vadí Vám to?

Víte, ten kalendář vychází z pravidel, která jsou obecně známá, ale je pravda, že jsem je jako první začala řadit k jednotlivým dnům a dala mu určitou podobu. Vadí mi kalendáře, jejichž autoři nemají žádnou zodpovědnost vůči čtenáři. Aby rychle zaplnili stránky, zařazují nesmysly a rady, které mohou ublížit.

Lunární kalendář Krásné paní chce přispět k porozumění a snad i poznání vesmírného řádu.

 
Pro přidání komentáře k tomuto článku se prosím nejprve přihlaste nebo registrujte.
Banner
Kontaktní formuláře